Nejhorší noční můra bezdětné ženy?

28.5. 2019Kateřina Jandlová329x0

Je jich víc, ale já vám napíšu o tom, co bylo nejhorší pro mě. A to pominu ty zástupy těhotných kamarádek a já stále nic…

Stalo se to necelé dva měsíce po mé první laparoskopii, chvilku po svatbě, v létě roku 2016. Odjeli jsme na dovolenou, s nadsázkou jsem ji nazývala „svatební cestou“. Původně jsme nic neplánovali, ale někdy na jaře jsme se v práci bavili s kamarády a oni nám řekli, že jedou k Berounce. Shodou okolností jsme pár dní předtím viděli dokument o okolí Berounky, utkvěly mi hlavně Skryje, a pronesla jsem:

„Týjo, to je boží. To budete mít super! V tý hájence asi není místo ještě pro nás dva, co?“

A ono bylo! Prostě jsme se vetřeli na jejich dovolenou =D A bylo to super. Počasí nám vyšlo, okolí fakt krásný, ať už jste na přírodu nebo památky. Prostě super. Dokonce jsme byli ubytovaní v božím apartmánu všichni pohromadě! A to tak geniálně pohromadě, že jsme každej měli svůj pokoj (teda jasně, každá dvojice měla svůj pokoj) a svou koupelnu, a pak jsme měli společnou společenskou místnost, prostě obývák, a kuchyničku. Záměrně používám takhle příšerně zdrobnělé slovo, protože ani kuchyňka to nebyla! Ale stačila =)

Tak proč takový název článku? Inu, to bylo tak…

Mívám opravdu živé sny. Kolikrát se ráno probudím unavenější, než když jsem šla spát a naštvaná, že například nemám v ruce ten kámen, kterej jsem ještě před pár vteřinami svírala. Až takhle živý sny. Jestli znáte Přátelé, vzpomeňte si na díl, kdy je Pheobe naštvaná na Rose. Vzpomenete si, proč byla naštvaná? Protože s ním hrála šachy a on jí řekl, že je nudná. A pak se probudila, ale stejně na něj byla naštvaná i ve skutečném životě. Takhle to taky mívám.

Byla to asi druhá, možná třetí noc, co jsme tam spali. A mě se zdálo, že ležím v posteli a mám na sobě položený miminko. Měla jsem na něm položený ruce a cítila jsem ho. Jeho váhu na svém těle a teplo, které mě hřálo do rukou z jeho tělíčka. Byl to nepopsatelný, nádherný pocit.

A pak jsem se probudila

A jakoby nestačilo, že jsem se probudila sama, ještě jsem to dostala… To bylo to nejhorší ráno, jaký jsem mohla zažít. No a jako třešnička na dortu snídaně s těhotnou kamarádkou. Tenkrát jsem se hodně dlouho odhodlávala vylézt z pokoje a i když jsem se snažila, nedokázala jsem to ustát a ze snídaně jsem utekla, abych se mohla vybrečet…

Jak to bylo dál?

Dodnes si ten sen pamatuju, počítám, že ho ani nikdy nezapomenu. Tenkrát jsem to brala jako zradu mého mozku, proč mi podsouvá takové představy?! Nevím, možná mi chtěl říct, že to bude dobré a že se dočkám. Teď už vím, co jsem za ten půlrok udělala, abych se v březnu mohla podívat na pozitivní těhotenský test. Ale tenkrát jsem netušila, jakou cestu mám před sebou.

Proč vám to píšu?

Protože kolotoč naděje a zklamání a naděje a zklamání je vyčerpávající i bez takových podpásovek, to vím moc dobře. Když se podívám zpátky, na to, jaký jsem v té době měla život, vidím, jakou cestu jsem ušla. A i když nebyla vždycky růžová, jsem za ní neskutečně ráda, protože mě dovedla k mé dceři.

Zkušenost je sice nepřenosná, ale stejně jsem se rozhodla to zkusit a napsala jsem dva texty, jejichž myšlenky mi pomohly v mých těžkých chvílích. Věřím, že mohou pomoci i dalším ženám.

Přeji vám hodně štěstí na vaší cestě a kdybyste chtěli něco probrat, můžete mně kdykoliv kontaktovat. Tady v komentářích, na mailu (mail@katerinajandlova.cz) nebo na FB fanpage Rozptylovacího sešitu.

Doktoři mě klasifikovali jako neplodnou. Přesto jsem přirozeně otěhotněla a poté porodila krásnou zdravou holčičku. Jak jsem to dokázala? Rozptýlila jsem svou pozornost a začala jsem se těšit ze života! A teď to učím další ženy, které touží po spokojeném a naplněném životě.
Napsala jsem k tomu Rozptylovací sešit.
Více si o mně můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.