Doktoři mě klasifikovali jako neplodnou. Přesto jsem přirozeně otěhotněla a poté porodila krásnou zdravou holčičku. Jak jsem to dokázala? Rozptýlila jsem svou pozornost a začala jsem se těšit ze života! A teď to učím další ženy, které touží po spokojeném a naplněném životě.

Snový gauč

Je začátek roku 2019 a já sedím tiše na rozvrzaném gauči a pracuju na notebooku, který mi hřeje kolena. Po pravém boku mi spí yorkšírka Roxana, po levém roční dcerka Kristýnka a v krbu našeho domku praská oheň. Přestože ovládám psaní všemi deseti, píšu jen pravou rukou. Levou mám položenou na Kristýnčině hrudníčku. Uklidňuje ji to. A mě vlastně taky.

Nikdy jsem si nepřipadala tak vyrovnaná a klidná. Jakoby najednou všechno dávalo smysl. Není kam spěchat. Jediné, na čem záleží, je být tady a teď. S mojí nádhernou holčičkou.

Trnitá cesta na můj gauč

Než jsem mohla v klidu usednout na gauč vedle spící dcery, byl to boj doslova o každý krok. Na začátku roku 2016 jsem podle doktorů spadala do kategorie “neplodná kvůli endometrioze”. Za sebou jsem měla jedno nepodařené umělé oplodnění a to jsem ani zdaleka netušila, co všechno mě ještě čeká…

Po tom nepodařeném pokusu převést přírodu vědou, jsem začala dojíždět k odborníkovi do Prahy. Byl to vážně pecka doktor a doporučuju ho každému – MUDr. Jiří Hanáček ÚPMD v Praze Podolí. Měl mě na stole čtyři hodiny a i přes množství ložisek a cystu velikosti pomeranče mi zachránil oba vaječníky.

Ještě před operací jsem podala přihlášku na školu. V Hradci Králové otvírali nový studijní obor Tlumočník znakového jazyka! Fantazie! Znakovka mě vždycky bavila a už rok jsem jednou týdně docházela na hodinu výuky v rámci zaměstnání. Hned jsem si pořídila všechny knihy z doporučené literatury ke zkoušce a začala jsem šprtat.

Zoufalec pod gaučem

Přijímačky jsem složila, o prázdninách jsem se podruhé vdala a těšila jsem se na začátek školního roku. Samozřejmě jsem stále chodila do práce a k tomu jsem se každý měsíc trápila, že zase nejsem těhotná, přestože kolem mě to každé vyšlo tak říkajíc „na první šťouch“. A to jsme zkoušeli všemožný babský rady, podkládat zadek, nohy nahoru, lehnout si na břicho. Už mi z toho úplně hrabalo. Připadala jsem si vadná. Vždyť přece ta operace měla všechno vyřešit! Už jsem se i bála o tom mluvit, každej mi totiž radil to samé – nesmíš na to myslet! Tak díky, ale jak jako? Naštěstí manžel měl lepší radu, podle které jsem se zařídila – zahodit testy.

Křesílko vedle gauče

Takže jsem zahodila těhotenské i ovulační testy a vrhla se do studia znakového jazyka. Páni! Já v tom byla vážně dobrá! První škola, kde jsem se v podstatě nemusela doma připravovat, protože mi to šlo samo! Skoro bych se nebála říct přirozený talent. Ale i tak jsem se doma učila, najela jsem do módu šprt a bylo mi v něm vážně dobře. Škola byla od úterý do soboty, do práce jsem chodila od pondělí do pátku. Ano, v některé dny jsem chodila do obojího. Doma jsem byla jen v neděli, ale muž v té době také studoval, takže jsme se vzájemně podporovali.

O Vánocích 2016 jsme si povídali a plánovali jsme, jak v létě pojedeme k moři, že pro začátek dáme Itálii, abychom prubli auto, a že za další rok už to bude konečně moje milovaná Bretaň. Já jsem začala tvořit itinerář, plánovat trasu, hledat kempy... a bylo to super! Miluju být organizovaná a jet podle plánu.

Místo gauče operační sál

Ale po novém roce mi zjistili novou endometriozu a poslali mě na další operaci. Samozřejmě jsem to obrečela, ale pak mi došlo, že si tam zase odpočinu od práce a zase mi krásně narostou nehty. Dalo by se říct, že jsem se tam začala těšit. Ale i přes to jsem najednou byla dost protivná, unavená, všechno mě bolelo. Tak jsem si ulevila aspoň koupí nové podprsenky, protože ta stará už mě děsně tlačila… Jo. Dneska nechápu, jak mě to mohlo nenapadnout. Ale zase to byl muž, který mi jednou ráno řekl, ať vytáhnu test a počůrám ho. Nevěřila jsem už ničemu, ale poslechla jsem ho.

Konečně na gauči!

Byly tam! Dvě čárky pozitivního těhotenského testu! Nemohla jsem tomu uvěřit. Místo školy jsme jeli rovnou na gynekologii, musela jsem to vědět jistě. Doktorka mě sice odmítla vyšetřit, že je to moc brzo a obě bychom byly ve stresu, kdyby tam nic neviděla, ale předepsala mi kyselinu listovou a objednala mě na termín, kdy už bude něco vidět.

Od toho dne, kdy mi tu malou fazolku ukázali na ultrazvuku, se všechno změnilo. Doktorka mě nechala rovnou doma, abychom nic nepodcenili, když tam kromě fazolky byla i cysta, a já najela do módu gaučového povaleče. Kromě kontrol jsem se do města moc nedostala, vycházky sice super, ale když započítáte hodinu a půl na cestách, tak z nich moc nezbyde. Ale nevadilo mi to. Škola mě sice trochu mrzela, ale rozhodnutí upřednostnit pohodové těhotenství před školou nelituju a udělala bych to znovu.

Lebedím si na gauči

 

Nikdo nechápal, jak se to mohlo stát, jak jsem mohla přirozeně otěhotnět, když podle doktorů byla šance někde pod 20%. Já jsem to brala za zázrak. A i když mi to nikdo nevěřil, od první chvíle jsem věděla, že to bude holčička. Nevím, jak je to možné, ale je to tak.

Když jsem si to všechno přehrávala v hlavě, to dělám celkem často, něco mi došlo. Kolem mě se sice událo hodně změn, včetně mého pracovního zařazení, ale ta nejdůležitější změna proběhla uvnitř mé hlavy. Opravdu se mi podařilo na to nemyslet. Jak? Zaměřila jsem svou pozornost jinam. Naplánovala jsem svatbu, připravovala se na přijímačky, dělala školu a naplánovala jsem si život bez dětí.

A proč vám to vyprávím?

 

Protože věřím tomu, že změna přišla zevnitř a že jsem ji pochopila natolik, že ji můžu zprostředkovat i vám. Našla jsem si novou zábavu, naplánovala jsem si budoucnost bez dětí, a konečně jsem na to přestala myslet. A pak mi došlo, že jsem na to kápla! Všechny ženy, které se tak dlouho snaží, řeší jedinou věc – přestat na to myslet. Nejdebilnější rada ze všech, ale opravdu funguje. Jen jak to udělat, když se nezdar sám pravidelně připomíná? Právě proto jsem sestavila knihu 365 tipů, jak zaměstnat mysl, když miminko nepřichází!

Vymyslela a sestavila jsem 365 tipů + 35 bonusových, které zaměstnají vaší mysl na celý následující rok. Bohužel vám nemůžu zajistit, že to na 100% vyjde, ale zkušenosti a inspirace, kterou v tipech načerpáte, vám dozajista zpestří život. Naučíte se vnímat každý den jako výzvu vyzkoušet něco nového. Něco nového se naučit. Třeba v tom objevíte nového koníčka.

Abyste si nepořizovali zajíce v pytli, můžete si stáhnout ukázku zdarma, najdete v ní úvod a devět listů s 41 tipy. A kromě toho vám přímo sem chci dát jeden z nejdůležitějších bodů. Vypracujte si ho a pak si ho vypracovaný někam vystavte. Na něco se těšit, je totiž skvělé =)

TIP 6 – Zalez si na příjemné místo, do vany nebo do postele, uvolni se a představ si celý svůj následující život. Důležité je, že bez dětí! Co bys chtěla dokázat? Kam chceš vycestovat? Chceš napsat knihu? Je něco, co odkládáš „na pak“? Všechno si sepiš, své sny, cíle i pouhé možnosti.

Bullet Journal, zkráceně BuJo, jsem objevila někdy začátkem roku 2019. Ale tehdy jsem to brala jen jako…
Celý článek
Vzpomínáte si na článek Jsi připravená šlápnout na lego? ? Zapomněla jsem v něm na jednu hodně…
Celý článek
Letos v lednu se udála spousta věcí. Byla jsem na druhé operaci s endometriozou, viděla jsem (svůj…
Celý článek